Zrušená trať Horní Slavkov - Loket
Projít si zrušenou lokálku, která spojovala Horní Slavkov s Loktem jsme chtěli již delší dobu.
Vzhledem k tomu, že většina trati je značně zarostlá, je ideální čas na cestu pozdě na podzim, nebo brzy na jaře. Protože letošní únor nabízí vyjmečně teplé počasí bylo rozhodnuto.
Po ránu přijíždíme do Horního Slavkova a hned podjíždíme jeden z viaduktů, po kterém za chvíli půjdeme.
Parkujeme u hřbitova, což je pár metrů od stále fungující stanice Horní Slavkov - Kounice
Na nejbližším přejezdu se napojujeme na torzo trati a vyrážíme.
Trať byla v provozu od roku 1901 do roku 1997. Na většině úseku najdeme stále koleje, mineme několik zastávek, mostů i tunelů. Nepoužívaný úsek má lehce přes 8 kilometrů.
Začínáme se prodírat vyšlapanou pěšinkou. Pod podrážkami cítíme hrubou frakci železničního štěrku. Hned je nám jasné, že v létě, v době největšího vegetačního rozmachu bychom se tu pohybovali jen s obtížemi.
Po první zatáčce máme před sebou první viadukt o šesti obloucích, jež překlenuje údolí.
Po levé straně je masivní halda bývalého uranového dolu Svatopluk (Jáma č. 6), kterou pomalu pohlcuje vegetace.
Hned za viaduktem je náš první tunel - Hornoslavkovský tunel, jehož délka je 155 metrů.
Sice je vidět na druhou stranu, ale i tak raději rozsvěcíme svítilny a prohlížíme si drobné krápníky. Ke konci tunelu mají některé náteky modravou barvu.
Za tunelem je další viadukt, pod kterým vede hlavní silnice. Tentokrát má devět oblouků a my se noříme mezi domy a zahrádky.
Po chvíli podcházíme ulici "Hořejší" a o kousek dál nadcházíme "Hlubokou" ulici.
Hned za tímto přemostěním je zbytek vlakového dorazu.
Velká rovná plocha před námi nám ukazuje, že jsme na bývalém nádraží "Horní Slakov"
Nádražní budovu koupil soukromník, nádražní nápis ale stále zůstal.
Další přemostění přes "Bezejmenou" ulici a přes vyházené staré pneumatiky postupujeme pryč z města.
Po pravé ruce máme čističku odpadních vod, u které je portál odvodňovací štoly Barbora. Štola odvodňuje uranový revír.
Trať je místy pěkně zarostlá. Koleje pokrývá mech, mezi pražcemi rostou pěkně silné stromky. Často je zaříznutá ve vystříleném záseku ve skále. V těchto místech pak je často zasypaná sesuvy půdy a kamenů.
Na kolejnicích samotných je stále patrný nápis, že byly vyrobeny na Kladně.
Při cestě máme další hornickou památku. Odvodňovací štolu "Kašpara Pluha", která se začala razit v roce 1539. Práce byly ukončeny v roce 1655. Štola má délku téměř 6000 metrů. Odvodňoval se tudy polymetalický a později i uranový revír.
Vracíme se zpět na koleje a šlapeme dál. Místy je pohyb kvůli vegetaci dost obtížný a nedokážu si představit, že bychom je šli v létě. Překvapuje nás množství keříků angreštu, které rostou kolem kolejnic.
Po notné chvíli přicházíme k zastávce - "Horní Slavkov zastávka" Která sloužila v době největšího rozmachu pro místní fabriku.
Jsou zde dobře patrné zbytky výtahu, kterým se dopravovalo zboží na trať a krásné schodiště.
Ze samotné zastávky zůstalo už jen nástupiště.
Dáváme si pauzu, pijeme čaj a odpočíváme. Je krásný polojasný den a tak si to náležitě užíváme.
Čas ale utíká a my valíme do kolejích dál. Čeká nás další viadukt o sedmi obloucích dlouhý 117 metrů. Je 18 metrů vysoký což působí dost impozantně.
Opět se noříme do lesa. V jednom místě je most, který vedl přes lesní cestu stržen, tak musíme z trati dolů a opět nahoru.
O pěkných pár pražců dál nás čeká další zastávka "Údolí" Opět zde máme nástupiště a dokonce zůstalo i zábradlí. Kousek za zastávkou nás upoutá jasně růžový keř kus nahoře ve svahu. Sápu se nahoru s foťákem a překvapeně koukám na Lýkovec Jedovatý.
Fotím pár fotek a kutálím se zpět za Calwen. Víme, že nás čeká už jen kousek zrušeného úseku. Přicházíme k předposlednímu "Cechšskému" tunelu, který má 63 metrů. Na jeho konci je obrovská hromada pokosených keřů, přes kterou se prodírá fakt blbě.
Hmmm před námi poslední a nejnebezpečnější most. Je na něj zákaz vstupu, tak na něj SAMOZŘEJMĚ nepůjdeme...
Most je ocelový a pod ním vede hlavní silnice a prudce tekoucí potok Stoka.
Mezi pražcemi je krásně vidět až na zem. Velkým skokem se ocitáme na druhé straně. Hned u ústí 65 metrů dlouhého "Loketského" tunelu.
Od teď již jsme opět mezi domy a po chvíli přicházíme na funkční nádraží v Lokti.
Jsme zhruba v polovině naší cesty a tak nasazujeme ostré tempo a opouštíme Loket po žluté značčce. Pěkně z ostra do kopečku směr Bošířany.
Kousek nad vesničkou nás zaujme zajímavý val a nacházíme i zbytky dvou místností pod úrovní terénu. Jak se později dozvídáme , jednalo se o bývalou střelnici. Opět se ukázalo, že tohle obdobá je nejlepší pro objevování zaniklých míst, protože je minimum vegetace.
Dál už nás čeká jen úsek po asfaltu kolem bývalého popraviště z roku 1500.
Za chvilku se už noříme zpět do Horního Slavkova a kolem hřbitova se vracíme k povozu. Okruh měl nakonec lehce přes 20 km.
TheMelin
Kompletní galerii jako vždy najdete ZDE