Teplárna K.

Jeden z kolegů po chvíli zjišťuje, že kraťasy nebyla uplně správná volba a to ve chvíli kdy se prodíráme podrostem malin a kopřiv. Dorážíme k bráně, která je pevně uzamčena. Za ní vidíme vyvýšený most, ze kterého se uhlí přesypávalo. Po překonání překážky vidíme, že cesta dolů přes husté křoví není možná. Vracíme se tedy a slézáme z náspu za areál, kde je další brána. Tentokrát jsme již na pevné zemi a před námi se rozprostírá dlouhá cesta mezi hromadami technologie z nedokončeného cukrovaru, který měl stát nedaleko. Teplárna/elektrárna, do které se chystáme měla dodávat potřebné energie. 

K dostavbě cukrovaru však nikdy nedošlo. Vůbec netušíme, jak je na tom objekt s ochranou, zda jsou tu čidla, kamery, nebo hlídač. První budova, kde přes okna vidíme pěkné kompresory je bohužel pevně uzamčena. Opatrně se suneme blíž ke komínu, který stojí u hlavní budovy. V prachu cest vidíme otisky lidské i psí. Postupujeme tedy velice opatrně a začínáme hledat skulinku. Pomalu obcházíme celou budovu. Zkoušíme každé okno, ale nedaří se. Sice nacházíme jedno okno pootevřené, ale procpat se dovnitř je nereálné. Zkoušíme i dopravník, který dopravoval uhlí do budovy. Také marně. Začíná nás pálit půda pod nohama. Pohybujeme se kolem budovy už dost dlouho a pořád nevíme, zda je nějak hlídaná nebo ne.

 Nakonec se rozhodujeme rozdělit se. Spolu s kolegou chceme zkusit střechu. Žebřík sice končí vysoko nad zemí, ale to není něco, co by urbexera zastavilo. Na střeše se kolegovi podaří železným stiskem pohnout ulomenou klikou a otevřít dveře vedoucí do prostoru kotlů. Rychle tuhle informaci sdělujeme zbytku týmu s tím, že budovu kvapem projdeme, zda je čistý vzduch a pak jim otevřeme zevnitř okno u dopravníku. Noříme se tedy do přítmí průmyslového objektu. Z ochozu vidíme, že celé přízemí je zaskládáno paletami s nějakým materiálem. Je jesné, že tam raději nepolezeme. Cesta nás rychle dovedla do turbínové haly, kde je pěkně dusno. Vedle haly je fantastický velín, který ale kontrolujeme jen v rychlosti, zda neuvidíme čidla a kamery. Vypadá to, že je vše ok. Kvapem tedy stoupáme k začátku dopravníku a v předklonu postupujeme dolů. 

Spodní část vedoucí pod zem je bohužel zatopena. Otvírám okénko a jsme komplet. Vracíme se nahoru a vybalujeme fotovercajk. Konečně si začínáme budovu pořádně prohlížet. Máme sice asi tři malé fotografie, které jsme nalezli v prodejním inzerátu, ale s realitou to nelze srovnávat. Dva veliké kotle, ze kterých vedou ven kouřovody. Množství schodišť a lávek. Stříbrné trubky, zelené a hnědé nádrže... vše krásně kontrastuje. Snažíme se zachytit toho co nejvíce. Postupně se přesouváme do turbínové haly, kde v části již bují vegetace. Opět nádherný industriální chrám. Prosklenou stěnou sem proudí dostatek světla. Líbilo by se mi to zde při nějaké brutální bouři. Nenápadné dveře po straně turbínové haly vedou do již zmíněného velínu. Elektřina funguje a tak si na fotografování rozsvěcujeme. Trošku tady blbneme a fotíme všeljaké blbinky. V přízemí turbínové haly není naskládán žádný materiál a my zde nacházíme pěkné vodní hospodářství. Jako poslední chceme zkusit administrativu. 

Olé! V administrativě krom elektro dílny nacházíme pěknou, netknutou laboratoř. Nakonec se odhodláme a zkoušíme přízemí, kde je i prázdná kancelář hlídače. Jsou zde také šatny a sprchy. Dokončujeme fotodokumentaci. Naposledy budovu procházíme a míříme vzhůru k dopravníku. V přízemí kolegy opět vypouštím a okno zavírám. Běžím zpět do budovy a přes střechu jej opět opouštím. rychle sjedu po žebříku do křoví a dobíhám kolegy ve směru k bráně areálu. Zase jedna povedená akrce. V areálu začala po nějaké době demolice a místo se značně rozšířilo v urbexových skupinách. TheMelin

Další fotky u nás na facebooku TU