Plicní Sanatorium

Rozsáhlé sanatorium zaměřené na respirační onemocnění jsme navštívili v průběhu času několikrát.

O areál občas objížděl správce a tak zvěsti o přístupnosti často platili jen několik hodin nebo dní.

Aktuálně si areál, po vyhrané dražbě, částečně převzal nový majitel a provádí zatím jen údržbu.

Při první výpravě jsme velice dlouho hledali jakoukoli skulinku do tohoto komplexu. Všechny budovy jsou mezi sebou propojeny koridory, ale vše bylo neprodyšně uzavřeno. Při odchodu jsem přeci jen zahlédl skulinku a vklouzl dovnitř spolu s Calwen dovnitř.

Tato část se mi zdála nejzajímavější.

Jednalo se o hlavní budovu, kde se krom lůžkové části, která byla stále prosycena typickým pachem nemocniční desinfekce, nacházel i společenský sál. Ve velké části pokojů byly stále postele, ačkoli lůžkoviny a ostatní vybavení bylo již odvezeno. Nalezli jsme i několik pojízdných stojanů na kapačky.

V samotném sále se nacházela záplava usychajících květin, které se zřejmě dočkají hltu vody jen občas. Levá strana byla lemována rozsáhlou knihovnou a v čele se nacházely dva klavíry.

Zbytek prostoru byl obsazen stoly a našla se i volná plocha na tanec.

Bohužel cesta dál z této budovy byla zamčená.

V jednom ze sesterských pokojů jsme nalezli hromadu klíčů, díky nimž jsme se dokázali dostat ještě do jedné budovy, kde byla ovšem opět jen lůžková část, tentokrát ve dvou patrech.

V této budově mne zaujalo schodiště, na které dopadalo světlo ze tří velikých luxferových oken, z niž byla některá i barevná.

Prostupy do dalších míst byly ovšem opět zamčeny.

Místo jsme opustili s tím, že se tu ještě někdy zastavíme.

Při další návštěvě jsem se pokoušel dostat dovnitř vrchem. Po krátkém běhání po plechových střechách jsem zapadl do střešního okénka a z plných plic se nadechl zatuchlého vzduchu půdy.

Prostor to byl nízký, plný exkrementů nějaké kuny. Pomalu jsem se sunul skrz trámy a pavučiny, až jsem se dostal k místu, kde se prostor rozšířil a já se mohl konečně postavit. Dostal jsem se do nějakého skladu různých nemocničně neutrálních obrazů. Bylo jich zde desítky a také několik psacích strojů. Svitla ve mne naděje, že se nakonec dostanu do další části komplexu, žel dveře, které vedly z budovy na půdu, byly poctivě zašroubovány z druhé strany vruty, ze kterých koukali pouze špice.

Vrátil jsem se tedy na střechu a zmizel.

Při poslední návštěvě se nám povedlo najít skulinku do jednoho ze sklepů. Zde zřejmě sídlila údržba. Také jsme narazili na novotou zářící plynovou kotelnu, která byla dle indikačních displejů na rozvaděči stále v provozu. V této části suterénu byla i masivní rozvodna, nicméně také pod zámkem. Při odchodu mne zaujal malý věšák v údržbě, kde visel klíč s visačkou "márnice". Tu musíme najít!

Chvíli jsme opět šmejdili po areálu, až jsme nalezli dveře, které jsem původně považoval za zazděný chladící box pro zásobování. Klíč pasoval dokonale. Za izolovanými dveřmi se nacházel stísněný prostor se dvěma vozíky na těla a stočenou hadicí.

Nakonec jsme si areál naposledy prošli, ale již jsme si nikam dál nedostali.

V současné době má areál již nového majitele, takže ho snad čeká lepší budoucnost. Naše návštěvy probíhaly v roce 2018

TheMelin

Galerie na našich stránkách ZDE