Opuštěná raketová základna PVOS

Jednoho krásného dne jsme se rozhodli, že se začneme věnovat více tomuto určitému koníčku - URBEX. Spousta lidí si ťuká na čelo a ptá se, proč proboha lezem do opuštěných domů. Vždyť se nám něco stane a vůbec proč neděláme něco smysluplnějšího.
Pocit objevování, adrenalin, nejistota. To vše odměněné třeba jen plesnivou freskou na stropě. Ale stojí to za to.Popíšu tedy níže naši PRVNÍ výpravu... více uvnitř.Budík řve v nelidskou hodinu. Ospalí skládáme vybavení do batohu, přidáváme jídlo a RUM na případné úplaty, krmíme kočky a vydáváme se vstříc vozu.
Čekají nás skoro dvě hodiny cesty vedené z Prahy do jisté okrajové části České Republiky.Za rachotu svižné muziky překonáváme dálnici, silnice, zatáčky. Samozřejmě jistota nastudování mapy bere za své a tak zastavujeme a tahám telefon. Je to dobré - jedeme správně.

Asfaltová silnička se mění v tankodrom a v jednom místě ji opouští ještě jedna menší značená zákazem vjezdu... i což. Strážníky nikde nevidím a tak v tichosti opouštíme "hlavní" tah.
Prokousáváme se zarůstající cestičkou. Asfaltu je méně a méně až zmizí docela. Panelová cesta, kterou si pamatuji z cyklo výletu před X lety chybí také. Ono takový dobrý panel dnes aby člověk pohledal.
Barva našeho terénního 4X4 speciálu Škoda model Fabia se mění z černé na hnědou. Konečně se před námi vyloupne torzo základny. Otáčím vůz a vypínám zapalování.

Venku je ticho, bezvětří a začíná krápat. Rychle nazout pořádné boty, vzít baterky a vyrazit.Budova má prostý obdélníkový tvar s jednou hlavní chodbou. Na jedné straně je přístavba, která obsahuje trafostanici (tedy obsahovala). Sloužila jako velení a ubikace mužstva.
Krom budovy areál obsahuje ještě bunkr a několik palebných postavení. Celek je zabalen do plotu a zdi s ostnatým drátem.Kolem budovy je asi tak milion pneumatik... Černá skládka uprostřed lesů. Jaká to krása. Spousty pneumatik je vyskládáno do opevnění a palebných postavení. Airsoft vážně žije všude. Nacházíme i improvizovanou střelnici. Joooo pořádně to naložit plechovkám od píva! Vcházíme do budovy hlavními dveřmi. Do sklepa se přes pneumatiky pořádně nedá tak, vstupujeme do hlavní chodby.Uvnitř je ticho, chlad a vlhko. Přes střechu značně prosakuje. Vytahuji foťák a Calwen telefon.

Začínáme systematicky procházet budovou. Místnosti jsou vesměs krom suti prázdné. Vše, co šlo ukrást, tu již není. Všude je záplava plastových kuliček. V jedné místnosti nacházím olověnou kulku do čehosi.
Po chvilce nacházíme vstup na střechu - okénko ve stropě, ke kterému kdysi vedl žebřík. Bohužel pro nás byl železný.
Průzkum střechy necháváme na později.
Do přístavby vede pár schodů - jak jinak - zasypaných pneumatikami. Překonáváme nástrahy gumové pasti a již jsme tam. Ovšem čeká nás opět jen pár místností, kde je ukradená i omítka.
Jdeme řešit střechu!
Běžím do vozu pro výbavu - dnes jsme vybaveni: Akuvrtačka, vruty, lano, pila...Mezitím Calwen nachází celkem masivní kulatinu, která bude ideální jako základ žebříku.Beru to oknem ven a nacházím suchý stromek, který se zdá být ideální. Ještě pár polínek na příčky z rozbité okenice a jde se na to.
Vruty se zakusují do materiálu a práce jde od ruky. Společnými silami dílo zvedáme a zkouším jeho pevnost. Žebříky mi nikdy nešly... prapodivně se to houpe. S klepajícími koleny se drápu k okénku a uvazuji lano za železný výčnělek. Trocha cvičení po ránu a jsem nahoře. Calwen leze za mnou... navrchu rozumně usuzuje, že to není úplně nejlepší nápad a rozhoduje se dále fotit dole. Kdybych tušil jak DE****Ě se poleze dolů tak sem se na to vybodl také.
Střecha připomíná základy skleníku. Zídky a vegetace - převážně se jedná o břízu. Uprostřed trčí komín, který vede až do sklepa.Vesměs tu nic zajímavého není tak dělám pozérské fotky a hurá zas dolů.No hurá je silné slovo. Nožičky se mrskají v prázdnotě a marně hledají špršle. Nakonec je naleznou. Žebřík se kamarádsky zhoupne a už sem dole.Prohlídka budovy je u konce.
Ne! Vzpomínáme! Ještě je tu SKLEP! "Máte sklep?" ptá se Calwen a nahlíží skrz sklepní okno. "A mohla bych ho vidět?"
Při zemi je světlíkové okénko, přes které bývala mříž. Nyní obsahuje jen pár pneumatik. Zahajujeme akci - kulový blesk. Neohroženě skáčeme do díry a už jsme tam. Sklep je vlhký, plný izolací z kabeláže. Jinak naprosto prázdný. Ze stropu trčí jen pár uřezaných trubek.

Zvesela tedy lezeme zase ven. Míjíme chlaďák na zmrzku (jak se sem proboha dostal??! ) a míříme k palebným postavením.Zastavujeme u vstupu do podzemí. Zapínáme baterky a suneme se po schůdkách dolů.Bunkr je malý a je tam zima, krom dřevěných desek, které se valí po podlaze opět úplně prázdný.Vracíme se a obdivujeme betonem vylitá postavení pro raketové posádky. Vše zarůstá všudypřítomným bolševníkem.
Areál bohužel nenabízí žádnou další atrakci a tak bereme vůz a vyrážíme dále... ještě nás dnes čeká mnoho.

Při odjezdu ještě míjíme 3 laně, jak pijí u potoka... Příroda si bere zpět to, co je její.

TheMelin

Kompletní galerie na našem FB ZDE