Mlýn

Jednoho dne mi kolega v práci prozradil, že v jistém městečku je na prodej mlýn, skládající se ze dvou budov - obytné části a samotného mlýna. A opravdu inzerát hlásil prodej mlýna s právem na náhon a celé to vypadalo hezky. Samozřejmě ne kvůli koupi.

Když jsem měl kolem cestu a tak jsem se rozhodl stavbu prozkoumat. Zaparkoval jsem na okraji lesa a zabalil výbavičku... Stativ, foťák, baterka.

Po turistické cestě mizím v lese. Jakmile vytuším po pravé ruce svah, opouštím cestu a sestupuji k mlýnu. Už z dálky je mi jasné, že realita oproti očekávání bude trochu pokulhávat.

Vyschlý náhon s poničeným stavidlem a vyšlapaná pěšinka mne vedou k cíli. Mlýn je celkem velká stavba navazující přímo na příkrý svah.

Střecha je ovšem propadlá dovnitř a jak je vidět tak ze samotné technologie uvnitř před kolapsem konstrukce už nic nezbylo. Zklamán fotím alespoň ruiny, kde se dle čmáranic ještě nedávno dalo pohybovat.

Stojím v místě, kde do mlýnu ústil náhon. Bohužel podlaha zde chybí a tak se nedá dostat do nitra stavby.

Obcházím tedy mlýn zboku a po rozpadlém zdivu bočního křídla se škrábu do okna v prvním patře, které se zdá být v pořádku. Dřevěná podlaha je suchá a tak se mi daří dostat se kousek dál. Je vidět i něco málo ze sýpů na zrno. Po malém schodišti se dostávám do dalšího patra, které mi ovšem nabídne pouze pohled na trosky hlavní části mlýnu.

Vyskakuji tedy z okna, a jelikož chci dokončit obhlídku mlýna, mizím v suterénu. Nacházím zbytek mlýnských kamenů a něčí úrodu "léčivých bylinek", která schne rozložená na novinách skryta ve stínu.

Mlýn mi už nemá co nabídnout a tak se vrhám na sousední stavbu.

Dveře zamčené, na oknech mříže. Nakonec nacházím skulinku a okénkem se sunu do sklepa. Trochu neodhaduji výšku a ztěžka dopadnu do uhelného prachu. Naštěstí je sklep plný haraburdí a tak vím, že se zpět dostanu.

Přes několik zatuchlých místností postupuji kupředu. Po pravé straně mám zabedněná kovová dvířka, která ústí na ulici, odkud zní mnoho hlasů procházejících.

Nacházím schodiště, které vede do nitra budovy. Sklepní dveře jsou rozštípány a tak bez obtíží stanu ve vstupní hale.

Místnosti jsou prázdné a nezajímavé. Z haly vede vzhůru celkem masivní schodiště s hezky zdobenými sloupky. Na odpočívadle je hromada střepů z okna, které někdo rozbil kamenem zvenku.

Vrchní patro je rozděleno na dvě obytné jednotky. Větší z nich je několik propojených místností s okny směrovanými do ulice. Menší má pouze dvě malé místnost, z niž jedna je kuchyně, kde je v lince vestavěna sprcha a miniaturní ložnice.

Toaleta obou bytů je na chodbě. Poslední dveře vedou na půdu, která se nakonec ukáže jako nejzajímavější část budovy.

Bohužel je tu velice špatné světlo na focení.

Po zemi je vrstva uložených předmětů od vánočních ozdob, přáním ke svatbě až po zápisky komunistické organizace. Nacházím i spoustu sbírkových krabiček od zápalek.

Chvilku se kochám předměty doby minulé, ale nakonec balím fotoaparát do batohu a vyrážím dolů.

V hale mne upoutá nezvyklý pohyb v periferním vidění. Něco co tu nemá být.

Zastavuji se v půli kroku a pátrám pohledem ke vstupním dveřím, které jsou pootevřené. Za dveřmi je malá veranda a hlavní vstupní dveře uzavřené mříží. Na stěně svítí věc, kterou bych tu opravdu nečekal. Zabezpečovací ústředna s aktivovaným poplachem na všech zónách. Krve by se ve mně nedořezalo. Rychlým pohledem detekuji tenké bílé káblíky vedoucí od rozvodny.

Není čas na rozmysly. Rychle dolů do sklepa.

Cesta ven je vzdálena zhruba dva a půl metru vysoko a metr šikmo.

Z hromady harampádí chci vytáhnout žebřík. Zůstává mi polovina v ruce. Z vedlejší místnosti přitahuj rám z postele a po něm se sápu nahoru. Zdivo se pěkně drolí, tak rozepřu ramena a zapasuji se do okénka. Chytím se venkovní hrany a mizím ze sklepa. Během chvilky mne pohltí les.

V této budově mne opravdu nenapadlo hledat alarm, většina oken je rozbitých kamení, sousední mlýn v troskách... Někdy člověk zažije překvapení.