Mechanická Tkalcovna Bavlny

Kolem nádherné budovy připomínající spíše zámek než fabriku jsem projížděl za svůj život nesčetněkrát. Vždy mne lákalo se dostat dovnitř, projít se po schodišti, které bylo vidět zpoza plotu uvnitř čelní věže, vyhlédnout z oken sálů nebo prošmejdit suterén.

Tkalcovna byla založena už v roce 1835, ale současná, čtyřpodlažní budova byla postavena až v roce 1908.

Na tuto monumentální budovu byl napojen ještě systém menších hal a provozů, který byl bohužel v minulých letech zdemolován.

V tkalcovně samotné by dle plánů mělo vzniknout kulturní centrum, tak doufám, že se podaří a bude zachráněna.

Na místo jsem dorazil brzy ráno, ale vzhledem k místu, kde budova stojí je v okolí již velký provoz. Rychle vnikám na pozemek a zkouším do budovy proniknout zezadu. Všechna okna jsou bohužel zavřená a tmavý otvor, který jsem viděl zpoza plotu, končí zazděním. Z druhé strany jsou zbytky suterénu sousední budovy, která je zdemolována. Nechci to vzdát. Dovnitř chci, ačkoli tuším, že budova bude úplně prázdná.

Požární schodiště je také ubouráno a tak se vracím zpět před budovu na ulici.

Do oka mi padne otevřené okno v přední části, na které je ale vidět ze všech stran.

Propočítávám vzdálenost a přemýšlím, jak dlouho mi to bude asi trvat. Vracím se tedy na pozemek a sunu se k rohu budovy. Čeká mne pár desítek metrů pohybu všem na očích. Škrábu se po zdi ubourané části a ocitám se před budovou. Cesta k oknu je dílem sekund a jsem uvnitř.

Přízemí, je jak jsem čekal, úplně prázdné. Je vidět, že se v budově něco děje. Nepořádek je sklizen na úhledné hromádky, vidím opřené kolečko s lopatami a další nářadí.

Nacházím také uzamčenou šatnu s montérkami a sezením.

S rozsvícenou svítilnou mizím v suterénu, což vzhledem k umístění budovy v kopci je vlastně přízemí z druhé strany.

I zde je uklizeno a je vidět, že tato část byla poměrně nově zrekonstruována. Plastová okna, nové omítky.

Nacházím schodiště vedoucí vzhůru, po kterém se vydávám. Míjím několik toalet a prázdných místností. Schodiště končí v další prázdné hale.

Rychle se vracím a po zvuku tekoucí vody se dostávám po úzkém schodišti pod zem. Zde je původní sklep, který je vzhledem k rozměrům budovy opravdu malý. Žlábkem tady teče ledová voda, nejspíš pocházející z místního vývěru. Dříve zde bylo nějaké čerpadlo, nebo elektrocentrála, jejíž torzo nalézám.

Opatrně přeskakuji všudy přítomnou vodu a vracím se do přízemí. Začínám stoupat do prvního patra. Schodiště je lemováno krásným zábradlím a skrz okna je výhled na hlavní ulici. Uprostřed schodiště je výtah.

První patro přede mnou. Nalevo i napravo se nachází prázdné sály s dřevěnou podlahou a litinovými sloupy. Sloupy jsou barevně natřeny. Nad účelem tohoto barevného rozlišení si marně lámu hlavu.

Opatrně našlapuji. Podlaha je plná hřebíků od vytrhaných parket. Oba sály jsou v podstatě shodné. Velká okna, prázdnota a přilehlé toalety.

Vracím se na schody a stoupám dál. Další patro je bohužel zamčené a tak se dostávám až na vršek schodiště. Zde bohužel opět zklamání v podobě dalšího zámku. Skrz dírku ve dveřích zírám na nádhernou půdu a nasávám její specifický zápach. Bohužel tím pro mne průzkum končí. Nové zámky drží pevně.

Balím tedy vybavení a skryt okolním pohledům za hodinami si dopřávám snídani.

TheMelin

Kompletní galerii naleznete ZDE