Dětská Chirurgie Pardubice

Dětská chirurgie Pardubice

Když se před časem objevila tato budova na internetu, tak sem jen nevěřícně zíral. Takový pěkný operační sál a ještě k tomu v ČR. Moc sem po lokaci nepátral. Až se začaly objevovat informace o demolici budovy, začal jsem se zajímat více.

Nakonec jsem se poptal a lokaci získal. Bohužel čas hrál proti a zdálo se, že se na místo nepodívám.

Zázrakem se podařilo vyčlenit jednu prosincovou neděli a s kamarádem Martinem jsme vyrazili do Pardubic.

Pavilon se nacházel ve funkční nemocnici v podstatě hned za vrátnicí. Ačkoli jsme na místě byli ráno, lidí bylo všude extrémně mnoho.

Jako přístupový bod jsme vyhodnotili okénko do suterénu v přední části budovy. Jaká to byla chyba, jsme zatím netušili. Martin zde byl během týdne a ještě měl vyhlédnuté okno v přízemí v zadní části. To bylo ovšem zavřené, nebo se tak alespoň jevilo. Snažili jsme se působit nenápadně, ale moc nám to nešlo. Lidí i projíždějících vozidel neubývalo a my čekali asi zhruba půl hodiny, než se situace na chvilku uklidnila a my se vrhli k okénku.

Okénko vedlo na jakousi toaletu a dalo opravdu hodně práce se vymotat přes úzký prostor okénka, za kterým navíc vedlo potrubí, pod kterým byla teprve kabinka toalety. Samotné okno se otvíralo dovnitř a leželo zapřené za potrubí, takže jsme měli strach, aby neprasklo a řinčící sklo neudělalo přílišný hluk. Nakonec jsme byli oba vevnitř obalení omítkou a pavučinami.

Z toalety jsme se dostali do čekárny, která byla zastavěna stavebním materiálem a nářadím. Snad si nikdo s dělníků, kteří makali kousek od budovy, nepůjde pro lopatu…

Napětím ani nedýcháme a překračujeme hromady předmětů. Místnosti, ve kterých jsme, oddělují od zbytku budovy dvoje dveře. Zkouším kliku první z nich. ZAMČENO!

Jak se ukazuje za okamžik, tak jsou zamčené i druhé. Jsme tedy v pasti. Zkoušíme v hromadách věcí najít nějaké klíče, ale marně. Nezbývá tedy než místo opustit stejnou cestou. Opatrně lezeme k okénku. Martin jde první a hned je vidět, že ven to půjde ještě hůř než dovnitř. Nakonec se daří a podávám mu svůj batoh. Vzdaluje se od budovy obhlédnout situaci. Bohužel musím setrvat zmáčknutý po okénkem na vratké záchodové míse. Hned na rohu budovy se rozhodla skupinka zaměstnanců dát cigaretku.

Jakmile se na vteřinku vyčistí vzduch, mizím také.

Zklamaně opouštíme areál a jdeme řádit na jinou lokaci.

Několik hodin v nás hlodá červíček a nakonec se rozhodujeme zkusit to ještě jednou.

Hezky přes vrátnici se vracíme na místo činu. Budovu znovu obcházíme. Rychle procházím kolem vyhlédlého okna, které je cca 2 metry nad zemí. Když jej míjím, zatlačím na něj. Přeci jen je otevřené, i když o něj byla zevnitř opřená nějaká deska, která nespadla na zem úplně tiše.

Necháváme to tak a opět od budovy odcházíme. Na okno je vidět z vedlejší budovy, která je plná lidí. Zejména jeden doktor přijímá pacienty a počítač má přímo u okna. Do toho opět chodí lidi kolem budovy, na další části opravují dělníci střechu… začínáme to opět vidět černě.

Nakonec v zadní části čekáme skoro hodinu na moment, kdy doktor se sestrou opouští ordinaci.

Rychlostí blesku běžíme k oknu a modlíme se, aby někdo nevyšel z automatických dveří, které jsou přímo vedle budovy, do které lezeme. Římsa, parapet a už sem na dlaždičkách uvnitř. Martin je hned za mnou. Okamžitě u vedlejšího okna kontroluji situaci a v podřepu se přesouváme z místnosti.

Chvíli čekáme, zda nezarachotí zámek ve vstupu, ale zdá se, že je klid.

Batoh nechávám pro jistotu zde a vybaluji pouze fotovýbavu.

Potichu se pouštíme do nitra budovy. Je vidět, že příprava na demolici je v plném proudu. Chybí radiátory a místnosti jsou holé. Konečně míjíme schodiště a jdeme ve směru šipky ukazující k operačnímu sálu.

Předoperační příprava je také holá a nabízí jen zelené dlaždice. Už už si říkám, že to bylo zbytečné, když konečně stojíme na prahu sálu.

Lůžko je sice pryč, démonická světla tu ovšem jsou. Dá se s nimi krásně hýbat, ale nepřeháníme to, skrz poloroztažené žaluzie je sem vidět odnaproti. Začínáme fotit. Zkoušíme různé varianty, hrajeme si s "rybím okem" a užíváme si vyplavený adrenalin.

Nasyceni sálem jdeme projít horní patra, kde je příprava na demolici ještě znatelnější. Chybí radiátory, Dveře jsou vytrhané z rámů a místnosti úplně holé.

Dnes už to stačilo. Balím vybavení a zběžně kontrolujeme stav kolem budovy okny.

Nádech a rychlý skok z okna, oprášit se a klidným krokem zmizet přes vrátnici…

Kompletní galerie opět ZDE

TheMelin