Demolice Skipověže Dolu Václava Řezáče Na Měděnci

Tak nakonec k tomu došlo. Po dlouhých letech chátrání šla dnes v ranních hodinách k zemi kladivová těžní věž. Věž, která byla ikonou místa a širokého okolí.

Demolice většiny areálu sice probíhá delší dobu, ale odstřel věže udělal za místem pomyslnou tečku.

Pamatuji si, jak jsem areál viděl při návštěvě Krušných hor jako kluk a s respektem obdivoval velikou betonovou věž a popouštel uzdu fantasii, co se asi skrývá v té "kostce" nahoře...

Již opuštěný areál jsem poprvé navštívil v roce 2008. Bohužel bez fotoaparátu. Nicméně vše se zdálo naprosto netknuté.

V rámci urbexu jsme pak místo navštívili několikrát a nestačili se divit kolik vandalismu a zbytečného ničení se na místě odehrálo v relativně krátké chvíli. Povedlo se nám i několikrát vystoupat na Skipověž samotnou a užívat si rozhledu.

Celý areál mám v sobě hluboko zaryt pro jeho neopakovatelnou atmosféru, kterou ještě umocňovalo jeho umístění na hřebeni Krušných Hor. Jsem rád, že se alespoň místnímu muzeu povedlo zachránít důlní vlak, který byl v areálu, a že nejspíš zůstane stát alespoň malá težní věž.

Nebudu se více rozepisovat o našich návštěvách, ostatně můžete si o nich přečíst v našich článcích ZDE a ZDE.

Kolem čtvrté ráno sedám do auta. Vyrážím na cestu na hřeben Krušných hor. Mám rozporuplné pocity. Cestu samotnou ani pořádně nevnímám a před šestou ráno parkuji pod vrcholem Mědník. Je ještě tma. Jen měsíc osvětluje to, co zbylo z areálu dolu. Halu úpravny, komín, malou těžní věž se strojovnou a samotný skip.

Je vlezlá zima ale já se nedokážu odtrhnout pohledem. Každý kdo dělá Urbex, nebo Montanistiku, nebo i obyčejnou turistiku má nějaké místo, kam se rád vrací. Místo, které pro něj znamená něco více. U mne to byl tento důl. Možná to bylo jeho umístění, Možná "zlověstný" skip... kdo ví.

Vím, že za pár hodin už bude místo minulost. Vím, že tomu nezabráním. Je mi z toho smutno. To místo se mohlo stát velice zajímavým a unikátním hornickým skanzenem. Místo toho z něj bude hromada trosek. Pomalu se začíná rozednívat. Jdu zpět k autu a vařím si kávu. S ní se přesouvám na vrchol Mědník. Prohazuji pár slov s dalšími fotografy a pak mířím zpět. Vybírám si místo na louce za trafostanicí a docela solidně kecám se členem ostrahy. Vychází slunce. Poslední paprsky osvětlý oprýskaný beton a samotný vrchol věže. Ukládám si pohled do paměti.

Lidí je víc a víc. Přijíždějí i hasiči. Ani nevnímám čas, který nemilosrdně utíká. Občas kecám s někým známým, občas s někým koho zase neznám... Po tisící kontroluji fotoaparáty a jejich nastavení. Mírně poprchává.

"BUM" signální dělobuch vypálený do vzduchu. Je to tady! Klepou se mi ruce zimou.

Přes bzučení dronů slyším řev pyrotechnika : " PĚT ČTYŘI TŘI DVA JEDNA PALÍÍÍM"

Ozve se první detonace. K zemi se poroučí komín. Rychle fotím pár fotek. Z místa kde jsem skoro není vidět. Nevadí, kvůli němu tu nejsem.

Minuty dál plynou.

Zima se zažírá hlouběji do těla. Zase dělobuch a pak dokonce signální raketa s černým kouřem. Zvláštně se mi sevře krk. Tak těď.

Opět natahuji uši abych slyšel pyrotechnika.

Dronů je více a jakýkoli zvuk zaniká v jejich bzučení. Nakonec ale přeci jen slyším

"ČTYŘI TŘI DVA JEDNA PALÍÍÍM"

Detonace, která se ozve je mnohonásobně silnější než u komína. Cítím ji až v hrudi.

Nižší budova skipu, kde byl drtič se kácí přímo na budovu úpravny. S hlasitým duněním ji následuje skip, který i s těžním strojem krájí budovu jako máslo.

Čekal jsem, že poletí na druhou stranu, tohle byla pro mne novinka. Vše halí oblak prachu, který vítr nese na nás. Kousky skelné vaty, vlákna izolací.... Začínám balit, když se protrhne obloha. Začíná silně pršet. Jak symbolické.

Rychle spěchám k autu, aby technika zůstala v suchu.

Lidi odjíždí a místo se vyprazdňuje. Zůstávám, mám nakonec možnost podávat se přímo k odstřelenému torzu díky kamarádovi, který zde prováděl rozbory vod. Je to smutný pohled. Točité schodiště, které mnohým nahánělo strych trčí utržené ze spodní části věže. Obcházím budovu úpravny a fotím několik snímků. Těžní stroj je bohužel kdesi pod sutinami.

Je konec. Loučím se a odjíždím.

Nyní bych rád zmínil trochu historie místa :

Oblast Měděnce je známá jako rudné ložisko již od první poloviny 15. Století. Obec byla založena v roce 1520. s privilegiem svobodného výkupu stříbra. Podle toho lze usuzovat, že se v oblasti dolovala stříbronosná měď (černá měď). Od roku 1540 docházelo k úpravě chalkopyritu a pyritu na kyselinu sýrovou.

V roce 1558 byl Měděnec povýšen na horní město.

Počet důlních děl v této malé oblasti byl i na Krušné hory relativně vysoký. Z velkého množství dolů lze jmenovitě uvést jen dvě hlavní štoly - Boží tělo a Marii pomocnou. Ve druhé jmenované dnes najdete špičkové muzeum.

V hlubších částech zdejšího ložiska převažuje magnetit (ruda železa) který byl dobýván v 18-19 století. K významnější těžbě však nedocházelo.

Po druhé světové válce začíná masivní geologický průzkum, který trvá až do roku 1957. O Výstavbě nového, moderního dolu bylo rozhodnuto v prosinci 1958. Výstavba pak začala v roce 1960 a trvala do roku 1968. Některé objekty nebyly dokončeny a byly dokončovány až během těžby.

V původním projektu měl závod vytěžit kolem 200 000 tun rubaniny s obahem magnetitu ročně. Vytěžený materiál měl být zpracováván ve zdejší úpravně na několik druhů frakcí a koncentrátů. Závod Měděnec zahájil výrobu dne 17. května 1968. Současně s těžbou a výrobou probíhaly rekonstrukce a dokončovací práce nově vybudovaného technologického zařízení, na kterém vznikla v záběhovém provozu řada vážných poruch. Závod tak nedosahoval požadovaných výsledků.

Jako zajímavost uvedu, že od roku 1988 do roku 1992 zpracovával závod část nejkvalitnější rudy na speciální magnetitové drtě, které se používaly pro výrobu "težkých betonů". Tento beton byl použit při stavbě jaderné elektrárny Temelín. Bylo dodáno 11300 tun tohoto koncentrátu.

Celkem bylo vyrobeno 975 000 tun koncentrátu železa s průměrným obsahem 66,7% Fe. Kvalita koncentrátu měla stoupající tendenci na rozdíl od jejího množství.

Dále byl dodáván měděný koncentrát s obsahem stříbra získávaný z chalkopyritu. Dolování vyneslo cca 323 tun mědi a zhruba 750 kg stříbra. Dále bylo během těžby odebráno cca 820 000 tun štěrku pro stavební účely.

Po vyčerpání rud byla těžba ukončena v červenci 1992. Bylo škoda zlikvidovat nový a moderní důl, proto bylo rozhodnuto o těžbě muskovitu (slída) pro chemické účely a granátů jako brusiva. Bohužel pro odbytové a finanční potíže i tato těžba v roce 1994 skončila. Důl byl opuštěn a zatopen v roce 1998.

TheMelin.

Zdroj informací : Zdař Bůh.cz

Během následujících týdnů očekávejte rozsáhlé album, které bude obsahovat jak mnoho fotografií z areálu, skipověže, tak i historické fotografie z výstavby včetně důlních map.

Kompletní galerie TADY