Chemické Šílenství II.

Po průzkumu první budovy pronikám hlouběji do areálu a hledám skulinku do další výrobny, na kterou navazuje kotelna. Vše je ovšem důkladně zabedněné. Venku se necítím dobře. Mítní hlídač je proslulý agresivitou. Těkám očima, osahávám okna, dveře....

Po chvíli ovšem vidím velký otvor ve stěně, za kterým je vidět schodiště. Sápu se tedy tudy dovnitř. Jsem zklamán. Nacházím pouze šatny pokryté mechem a několik skladů s náhradními díly. Do kotelny, ani do další budovy chemické výroby se dostat nedá.

Po nafocení několika snímků lezu opět na dvůr. Všímám si okna v prvním patře, které rozhodně zabedněné není.

Jak ale k němu?

Rychle mapuji situaci a všímám si různých výstupků a poblíž stojící železné konstrukce. Během chvíle jsem nahoře. Čas strávený na umělé stěně byl právě zúročen.

Ocitám se v místnosti, která je zastavěná barely a kanystry.

Ve vzduchu visí těžký zápach.

Tahle budova bude určitě zajímavá což, zjišťuji už po několika krocích. Chemický reaktor pokrytý loupající se červenou barvou, Plynová maska na poličce, na které krystalizuje jakási látka...

Pomalu postupuji dál, hledajíc zajímavé záběry. V další části tohoto patra je opět prostup do přízemí. Další reaktory, tentokrát masivně zrezavělé. Na cokoli sáhnu tak se drolí. Musím být opatrný. Na kovové podlahy raději ani nestoupám. Agresivní klima vše pomalu rozežírá.

Opouštím patro po schodišti, které vede vzhůru. Přízemí a suterén chci nechat na konec. Na mezipatře schodiště je boční malá místnůstka s obřími destilačními kolonami. Prostupují stropem do dalšího patra, kam směřuji po schodišti i já. Plynové masky visí pomalu kam se člověk podívá. Vrchní patro je vlastně jen jedna obrovská místnost kde nevím kam dříve s očima. Je tu opět několik reaktorů, jejich spodní části jsem mohl vidět o patro níže černě zrezivělé. Zde jsou opět opatřeny červeným nátěrem, jehož loupající se cáry kontrastují s všudypřítomnou rzí a krystalizací různých solí. Na ocelové konstrukci nad reaktory je několik nádrží. Některé jsou skleněné. Podlaha, ve které jsou reaktory umístěny, je v jednom místě prožraná skrz, tak se raději opět vyhýbám všem železným částem podlahy.

Vysoko pod střechou je ve stěně umístěn ventilátor, který se líně otáčí díky proudícímu vzduchu. Naštěstí. Alespoň se zde dá celkem rozumně dýchat.

V zadní části je dřevěná nádrž, stažená několika obručemi. Netuším, co v ní bylo, ale vidím, že se obsah tlačí všemi škvírami ven a pokrývá povrch žluto-bílými chuchvalci krystalů. Vypadá to skoro jako dřevokazná houba.

Všechny nádrže a reaktory jsou propojeny spletí trubek. Docela bych to chtěl vidět v provozu.

Čas opět postoupil a tak se vydávám do přízemí. Není zde mnoho světla a vzduch by se tu dal doslova krájet. Podlaha je olejovitě kluzká. Spodní části reaktorů zde visí ze stropu, plné zatuhlých kapek jakési hmoty.

Nechce se mi zde moc zdržovat a tak zkouším suterén. Schody jsou zaházené harampádím, ale podél stěny se mi daří sestoupit až dolů. Nakukuji do místnosti nalevo a polévá mne horko. Zhruba do pasu je zaházena kanystry a bandaskami ve kterých bylo cosi po čem ani nechci pátrat. Raději ani nedýchám a couvám zpět. HA! Další skulinka. Využívám jí a plnými doušky dýchám venkovní chladný vzduch. Dopřávám si chvíli oddechu a postupuji dál. Dnes ještě nekončím.Vím, že pokud najdu cestu, to nejlepší mne teprve čeká.....

/// Navštíveno několik let zpět. Celý areál je aktuálně solidně zabezpečen (i okna v prvních patrech) a trvale hlídán velmi ostrou ostrahou.

TheMelin

Kompletní galerie na našem FB ZDE